Údržbu loretánského areálu komplikovalo složité právní uspořádání. Loreta byla 8. 6. 1704 ustanovena jako svobodná kaple na pozemku a ve výhradní správě kapucínů z přilehlého konventu sv. Vavřince, nezávislá na rumburském faráři. Právně byl tento stav ošetřen až nadační listinou Josefa Václava z Liechtensteina z roku 1761. Došlo ke vzniku funkce loretánského kaplana a závazku příspěvku na jeho živobytí. Patrony (sponzory) loretánského areálu byli majitelé rumburského panství, knížata z Liechtensteina. Po pozemkové reformě z roku 1923 přešlo panství Rumburk pod československý stát. Patronační závazky nebyly dlouho vyřešeny, posléze je převzalo Ministerstvo zemědělství, konkrétně od roku 1936 Ředitelství státní lesů a statků v Liberci.

Dne 4. 5. 1950 došlo v rámci celorepublikové Akce „K“ k násilnému zabrání kapucínského kláštera u sv. Vavřince v Rumburku. Loretánská kaple s ambitem (a od roku 1957 i klášterní kostel sv. Vavřince) byly předány do správy Římskokatolické farnosti – děkanství Rumburk. V loretánské kapli se nadále konaly mše svaté. O objekt pečovali místní farníci. Pro běžné návštěvníky byl areál Lorety do roku 1995 přístupný jen příležitostně. Nedostávalo se peněz na jeho údržbu a opravy.

V roce 1995 založila Římskokatolická farnost – děkanství Rumburk, salesiánská komunita, místní patrioti a Město Rumburk Nadaci Loreta Rumburk (v letech 1999-2005 obecně prospěšná společnost Loreta). Zahájila se celková obnova areálu. V letech 1997-2005 ve vstupní budově Lorety působilo Městské informační středisko. Od roku 2006 zajišťuje celoroční zpřístupnění, provoz a obnovu Lorety Římskokatolická farnost – děkanství Rumburk.