Loretánská kaple prostřednictvím obrazů a soch vypráví dva tisíce let starý příběh Marie, Josefa a Ježíše. Loretánská kaple v Rumburku patří svou reliéfní a sochařskou výzdobou mezi nejhodnotnější lorety v České republice. Architektonicky cenný vnější obal loretánské kaple je barokní kopií italského renesančního originálu. Loretánská kaple v Rumburku se budovala za osobní účasti významného barokního architekta Johanna Lucase Hildebrandta.

Svatá rodina žila v prostém domku v Nazaretu. Právě zde došlo ke zvěstování o narození Spasitele, byl vychován Ježíš a zemřel Josef. Podle loretánské legendy andělé zázračně přenesli Mariin domek na území dnešní Itálie. Podle archivních pramenů stála za přesunem tří zdí nazaretského domku ve 13. století šlechtická rodina Angeli. Vzácnou relikvii obklopil v Loretu v Itálii velký chrám a v období renesance bohatě zdobená mramorová schrána.

Loretánská kaple v Rumburku (Svatá chýše, Santa Casa) vznikla z podnětu majitele rumburského panství, španělského granda a diplomata Antona Floriana knížete z Liechtensteina (1656-1721), který působil ve službách císaře Karla VI. Impulsem k výstavbě Lorety byla osobní návštěva knížete Antona Floriana v proslulém mariánském poutním místě v Loretu u Ancony. Svatou chýši na pobřeží Jaderského moře navštívil roku 1691 jako vyslanec habsburského dvora ve Vatikánu. Přesným zaměřením Svaté chýše v Loretu a zhotovením plánů pro rumburskou Loretu pověřil význačného architekta Johanna Lucase Hildebrandta (1668–1745).

Loretánská kaple v Rumburku byla vybudována v letech 1704-1707. Oproti prvotním záměrům se zahájení výstavby zdrželo. Základní kámen loretánské kaple byl položen 9. 9. 1704. K vysvěcení kaple došlo 15. 9. 1707. Jako stavebního materiálu se použilo místního pískovce.

Loreta v Rumburku nebyla jediným sakrálním objektem Šluknovska, pro něž rakousko-italský architekt Johann Lucas Hildebrandt z Vídně vypracoval architektonické návrhy. Pro majitele panství Šluknov, ministra na habsburském dvoře a mecenáše Aloise Thomase hraběte z Harrachu (1669-1742) zhotovil plány kostela sv. Jiří v Jiříkově. Pro nákladnost se nerealizovaly. Pro téhož stavitele vyhotovil návrhy hlavního a obou bočních oltářů v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Starých Křečanech.

Loretánská legenda

/…/ anděl Gabriel (byl) poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou. Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Neboť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

(Lukáš 1, 26-35, 37-38)

Svatá rodina žila po svém návratu z Egypta v prostém domku v Nazaretu. Právě zde došlo ke zvěstování Panně Marii o narození Spasitele, byl vychován Ježíš a zemřel Josef. Podle loretánské legendy andělé zázračně přenesli Mariin domek z krajiny Nazaretských hor do Dalmácie a posléze na pobřeží Jaderského moře na území dnešní Itálie. Podle archivních pramenů stála za přesunem tří zdí nazaretského domku ve 13. století šlechtická rodina Angeli. Vzácnou relikvii obklopil v Loretu v Itálii v 15. století velký chrám a v období renesance bohatě zdobená mramorová schrána od Donata Bramanteho.

Výzdoba vnějších stěn loretánské kaple

Čekali bychom scény ze života Panny Marie, ale ve vnější výzdobě (lorety) překvapivě patří nejvíc místa starozákonním prorokům, moudrým starcům, kteří jsou z feministického hlediska zcela korektně vyvažování moudrými ženy – Sibylami. Loreta se tak stává jakýmsi žebříkem a osou časů, která skrze zakladatelský středověký zázrak směřuje k Panně Marii a od ní ještě hlouběji, od Ekklésie k Synagoze Starého zákona a skrze Sibyly sycené moudrostí temné země a světlého nebe až k nějakým dávným náboženským pravrstvám.

(Václav Cílek: Dýchat s ptáky. Obyčejné texty o světle paměti, pravdě oblaků a útěše míst, s. 50)

Ústředním bodem výzdoby Lorety je scéna zvěstování Panně Marii o narození Spasitele, která je v Rumburku ztvárněna v podobě reliéfu, malby, řezby a sousoší.

Loretánská kaple v Rumburku je obklopena částečně přístupnou vnitřní chodbou, na níž teprve navazuje bohatě zdobený vnější plášť. Ten velmi věrně kopíruje italskou předlohu. Rozsáhlá sochařská výzdoba byla dokončena roku 1709. Autorem dvou desítek pískovcových soch Sibyl a proroků je sochař Franz Biener (1682-1742). Bienerovy sochy převyšují kvalitou sochy všech dalších českých loretánských kaplí. Biener byl také autorem 16 soch Ježíšova příbuzenstva, které původně stávaly na střeše loretánské kaple. Loreta v Rumburku byla jedinou takto vyzdobenou Svatou chýší na světě. Po roce 1808 byla střecha změněna z ploché na valbovou a devět dochovaných soch bylo přemístěno na balustrádu před vstupní budovu Lorety.

Není známo autorství ani motivy původní reliéfní výzdoby Svaté chýše. Dnes obsahuje scény ze života Panny Marie a loretánské legendy. Stávající reliéfy zhotovil v letech 1899–1908 akad. malíř Johann Aichinger z Liberce. Naposledy se restaurovaly v letech 1985–1989.

U severní stěny pod reliéfem Zvěstování stojí kamenný oltář zasvěcený sv. Josefovi.

Krypta

Krypta pod loretánskou kaplí v Rumburku. Foto Jiří Stejskal

Pod loretánskou kaplí byla zbudována krypta, která měla původně sloužit pro ukládání ostatků členů knížecího rodu Liechtensteinů. Roku 1763 zde byly uloženy ostatky loretánského kostelníka Antonína Bräuera (Preyera).